Zapomenutá zelenina s velkým výnosem a rozmanitým použitím - bob obecný
Pěstování této zdravé plodiny stojí za to vyzkoušet. Radost vám udělá na zahrádce i na talíři, konzumovat se dají jak mladé lusky a listy, tak i zralé lusky (ty se ovšem musí vyloupat).
Bob obecný (Faba vulgaris) se dostal do střední Evropy ze Středozemí přibližně v době bronzové a hlavně ve středověku patřil k častým pokrmům. Rozlišujeme dvě hlavní skupiny odrůd (longpod a windsor), které se dále člení na zelené a bílé (zelené se lépe hodí k mražení). Semena typu longpod jsou ledvinovitého tvaru v luscích až 35 cm dlouhých, typu windsor jsou kulatá v krátkých a širších luscích. Skupina longpod je odolnější, proto se hodí k podzimnímu výsevu, zatímco windsor je zase sladší.
Tipy pro úspěšné pěstování
Semena vyséváme na jaře nebo na podzim (chceme-li časnou úrodu, vysejeme na podzim, jestliže chceme sklízet později, vyséváme na jaře) do dvojřádků, 5 cm hluboko, 15 cm od sebe a mezi řádky ponecháme asi 25 cm. Jestliže budete pěstovat více dvojřádků, necháte mezi nimi 80 cm. Na konec řádku zasejeme pro jistotu několik semen navíc, do jedné jamky, abychom mohli nahradit semena, která v řádku nevzešla nebo špatně rostou. Boby pěstujeme v úrodné, propustné půdě vyhnojené chlévskou mrvou. Zobecníme-li to, dá se říci, že bob vysévaný na jaře prospívá ve středně těžké až těžké půdě, bobům vysetým na podzim bude vyhovovat spíše lehčí půda. Je-li však půda příliš těžká, vylehčíme ji před výsevem hrubým pískem asi do hloubky 15 cm. Pokud je stanoviště příliš větrné, potřebují boby oporu.
Řádky pravidelně odplevelujeme, můžeme je i mulčovat. V období suchého počasí vydatně zaléváme. Až spodní lusky dorostou do 8 cm, vyštípneme rostlině terminál, tím podnítíme růst lusků a rostlina navíc přijde o část, kterou nejčastěji napadají mšice. Koncem jara už můžeme sklízet první lusky. Nenecháme je však příliš vyrůst (nejvýše 5 cm) a vaříme je celé. Potom už sklízíme lusky podle potřeby – ohmatáme je, abychom zhruba zjistili velikost semen.
Bob má vysoký obsah vitaminu C a E, draslíku a vlákniny. Dále obsahují také levodopy (L–dopa), chemické látky, které tělo využívá k produkci dopaminu (neurotransmiteru spojeného s centrem odměn a motivace v mozku) – jeho konzumace tedy přispívá k dobré náladě. Obsahují velké množství bílkovin (26–28 %), podobně jako sója, některé alternativní léčebné metody je proto doporučují např. k léčbě kloubů.
Nejchutnější jsou mladé lusky, které nejsou silnější než prst a delší než 8 cm. Vaříme je vcelku. Dají se spotřebovat také listy – vaříme je podobně jako špenát. Větší lusky však musíme nejprve vyloupat a pak uvařit, podáváme je buď jako přílohu nebo přidáváme do salátů. Vyzrálé lusky začnou moučnatět, před úpravou je musíme také vyloupat. Po uvaření odstraníme tuhou slupku semene mezi prsty a vyloupneme jasně zelené jádro – takto upravené boby můžeme rozmixovat na kaši s olivovým olejem, česnekem, solí a pepřem. Také je možné ponechat lusky vcelku a ještě teplé je polít kvalitním olivovým olejem, postříkat citronovou šťávou, osolit a opepřit čerstvě mletým pepřem. Salát vylepšíme například přidáním sekaných čerstvých bylinek.
