Vyznáte se v jiřinách?
Množství tvarů a barev bylo usměrněno v roce 1962 do deseti základních skupin podle stavby květů.
Jednoduché jiřiny – ploché květní plátky lemují žlutý střed. Řadíme sem také miňonky a trpasličí jiřiny do pětadvaceti centimetrů výšky.
Anemonky – vystouplé rourkovité kvítky jsou mezi středem a květními plátky. Jsou nižšího vzrůstu a drobnějších květů, proto se hodí k pěstování do nádob či na obruby záhonů.
Náhrdelníkovité jiřiny – jsou nazývány také okružíkovité jiřiny, mají mezi středem a okrajem okruží z plátků o polovinu kratších, mohou být i v odlišných barvách. Jsou vhodné k řezu, vydrží dlouho ve váze a mají hodně květů.
Pivoňkovité odrůdy – květy jsou podobné květu pivoněk s viditelným žlutým středem a vlnitými plátky květů. Pěstují se však velmi málo.
Jiřiny dekorační – okraje květních plátků směřují nahoru, jsou stočené, mají plnokvěté květy. Řadíme sem i podskupinu leknínovitých jiřin, jejichž řady vnějších plátků jsou plošší a středové uzavřené, podoba s květem leknínu je velmi výrazná.
Kulovité jiřiny – tvar květu je symetricky kulovitý, květní plátky do poloviny svinuté a husté. Hodí se do vazeb, květy dlouho vydrží.
Pomponky – mají podobné květy předešlým, o velikosti kolem pěti centimetrů, plátky jsou stočeny do rourek. Jsou vhodné i k řezu.
Jiřiny kaktusovité – květní plátky jsou víc než polovinou stočené dolů, nebo trubkovitě, střed nemají vidět, jsou plnokvěté. Hodí se k řezu.
Semikaktusové jiřiny – jsou podobné kaktusovitým jiřinám, květní plátky mají širší, některé odrůdy i roztřepené.
Ostatní – zařazeny jsou sem všechny jiřiny, jejichž květy se liší od předchozích skupin – např. orchidejové, hvězdicovité a chryzantémové jiřiny, ale i botanické druhy.
Jak na jejich pěstování?
Jiřiny vysazujeme do dobře prokypřené půdy, na slunné stanoviště, chráněné před větry a vyhýbáme se mrazovým kotlinám. Na půdu nejsou jiřiny nijak náročné, nevhodné jsou jen mělké studené nebo přemokřené půdy. Dopřejete-li jim dobrou výživu, lze je pěstovat na jednom místě třeba dvacet let. Přilepšit jim můžeme kompostem nebo zkompostovaným hnojem a na podzim vyvápníme zem. Zavlažujeme zejména v prvních fázích růstu, nadměrná vláha pro hlízy jiřin není dobrá. Hlízy vysazujeme na konci dubna nebo začátkem května, než jiřiny vyraší nad povrch půdy, pomine nebezpečí ranních mrazíků, na něž jsou choulostivé.
"
