Ředkvička – pěstování a její využití
Dlouhé, bílé, červené, kulaté, jsou nenáročné a porostou všude tam, kde najdete kousek prostoru. Ředkvička (Raphanus sativus var. sativus) patří mezi kořenovou zeleninu čeledi brukvovitých. Ředkvička původně pochází z Asie. Hojně se však jako kulturní rostlina vyskytovala i ve Středomoří. Dobře ji znali a používali již staří Egypťané v době staveb pyramid. U nás se objevily poměrně pozdě, až ve druhé polovině 18. století.
Pěstování ředkviček není nijak složité. Brzy po výsevu klíčí (raphanus znamená rychle se objevovat) a během 4 týdnů se mohou začít sklízet. Půda musí být dobře připravená a prokypřená, s dostatečnou zásobou živin, nejlépe písčitohlinitá. Stanoviště jí vyhovuje slunné. Ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že výborné bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, v létě (při dlouhém dni) vytváří rostlina květní stonky a semena. V létě se proto nepěstuje. Ředkvičky, aby byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst. Musí se proto hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět. Chuť ředkvičky je pálivá, někdy vodová.
Ředkvička obsahuje mnoho cenných látek – bílkovin, lipidů, také sacharidy a také vlákninu. Z minerálních látek to jsou zejména vápník, fosfor, železo, síra, draslík a další. Má také vysoký obsah vitamínu C, kyseliny listové a obsahuje nezanedbatelné množství vitaminu B. Na organizmus působí antibakteriálně, ničí plísně ve střevech, sliznici a žaludku, usnadňuje odkašlávání (díky obsahu hořčičných olejů), snižuje cholesterol, odstraňuje zácpu a plynatost. Vědecky bylo prokázáno, že ředkvičky dokážou působit proti vzniku kamenů ve žlučových a močových cestách. Jsou také vhodné při dietách spojených s redukcí tělesné hmotnosti, mají minimum kalorií.
Chuťově nejlepší ředkvička je čerstvá, tzn. právě utržená. Nevýhodou je, že se ředkvičky nedají dlouho skladovat, rychle totiž vadnou. Použít je lze do mnoha salátů, pomazánek, polévek nebo jako přílohu k masu atd. Zelené lístky lze konzumovat také, chutnají velmi dobře, ze starších listů je možné připravit třeba špenát. Jelikož ředkvičky snižují trávicí obtíže, je vhodné je proto konzumovat před těžším chodem, zvyšují totiž stravitelnost těchto pokrmů příznivým ovlivňováním žlučníku a vylučováním žlučových šťáv.
