Pěstování kukuřice přímo ze semínka
Kukuřice je již přes 5000 let považována za užitečnou plodinu. Byla domestikována ve Střední Americe. Z hlediska botanického je řazena do čeledi lipnicovité (stejně jako většina trav), hospodářsky se pak řadí mezi obilniny druhé skupiny – podobně jako proso, čirok, amaranthus, rýže, bér či pohanka. Kukuřice je z hlediska agronomického považována za nejlevnější zdroj energetické složky krmiva a lze ji velice snadno konzervovat silážováním.
Jedná se o jednoletou, jednoděložnou, jednodomou, různopohlavní a cizosprašnou rostlinu s C4 fotosyntézou. Díky různě raným hybridům lze kukuřici velmi dobře pěstovat i v chladnějších oblastech. Pro pěstování jsou nevhodné půdy těžké, chladné a mrazové kotliny. Ze všech plodin má kukuřice nejnižší protierozní funkci. Mezi vhodné půdy naopak patří hluboké, dobře zpracované, akorát provzdušněné půdy bohaté na humus a nejlépe půdy s jižní expozicí. U nás obecně dochází k poklesu pěstitelských ploch již mnoho let.
Setí kukuřice je dáno teplotou půdy. Jde o plodinu náročnou na teplo, světlo a současně i na vláhu. Vhodný termín setí je na přelomu dubna a května při teplotě půdy 8–10 °C. Na lehkých půdách s pozdějším termínem setí se seje do hloubky 5–7 cm. Na těžších půdách s časnějším termínem setí je hloubka nižší – přibližně 3–4 cm. Řádky jsou široké asi 0,5–0,75 metru. Nejlepší jsou půdy vyhnojené (zejména živinami N, P a K), z mikroprvků bývá nejčastěji v deficitu zinek. Běžně se ke hnojení kukuřice používají organická hnojiva.
Kukuřice má kromě primárních kořenů i sekundární, které vznikají v přeslenech kolem bazálních uzlů, chrání ji před poléháním a lépe využívají vláhu. Optimálně vyvinutý kořen kukuřice se rozkládá až do hloubky 2,5 metru. Stéblo kukuřice v našich podmínkách dorůstá do výšky 1,5–2,5 metru a je silné 2–7 cm. Počet listů je dán geneticky, obecně platí, že rané hybridy jich mají méně, pozdní více. V počátečních fázích přibývá kukuřice na objemu pomaleji, proto je třeba dát pozor na pozdně jarní plevele (durman, ježatka, merlík). Intenzivního růstu dosahuje od poloviny června až do počátku srpna.
Květy kukuřice se objevují od července až do října. Samčí květy představuje vrcholová lata z hustých lichoklasů. Samičí květy jsou palice v dolním úžlabí listů – v době zralosti je obalena pochvami. Plodem kukuřice je obilka.
Doporučení na závěr: Kukuřici můžete zkusit pěstovat s podsevem krycí plodiny, kterou může být některá leguminóza či jetelovina – jedná se o rostliny, které vážou vzdušný dusík pomocí hlízkových bakterií. Nejlepší bude například fazole či podzemnice olejná.
