Kdoule - voňavá sladkost mezi méně známými druhy ovoce
Pronikavě voní i přes slupku a naše babičky si je často dávaly do šatníků, aby provoněly prádlo. A je to ovoce, které můžeme zpracovat na velmi aromatické džemy a marmelády.
Vůně trochu připomíná sladkou a velmi intenzivní vůni hrušek a jablek dohromady a vězte, že jedna kdoule umístěná v uzavřené místnosti, ji provoní zhruba stejně jako aromatická svíčka po pár minutách hoření. Za syrova je však kdoule poněkud problematická, hořká, trpká a také tvrdá. Konzumace zasyrova se tedy nedoporučuje, protože by mohly podráždit žaludek!
Kdouloní je více kultivarů. Jedna z nich má dužinu měkčí - kdouloň pod názvem pyriformis má tvar připomínající hrušku a její dužina i slupka jsou jemnější. Kdouloň pod názvem maliformis se podobá jablkům a její dužina je „tvrdá jako kámen“. Obě však budou ozdobou zahrady, tento půlkulatý keřík s tuhými listy zdobí právě na podzim voňavé ovoce. Květy jsou navíc mrazuvzdorné. Rostlina k dobrému růstu potřebuje kyselejší půdu, nevyhovují ji půdy vápenaté. Když se jí bude dařit, budete se z ní těšit klidně i 25 let – jedná se o keř dlouhověký.
Kdoule řadíme mezi ovoce, které snadno želíruje a dokonce se z nich dělá čiré přírodní želé. Dále v nich najdeme zhruba 10 % cukrů, provitamín A, vitamín C, všechny skupiny vitamínů B, vonné silice, trpké třísloviny a kyseliny, z minerálních látek potom draslík, vápník, železo, měď, fosfor a zinek.
Před zpracováním musíme nejprve ovoce omýt, kdoule mají totiž jakousi jemnou chlupatou vrstvu, kterou vodou dobře odstraníme. Odstraníme jádřince a případně i slupku, je to však piplačka a chce to trpělivost. Nakrájené kdoule dáváme ihned do vody s citronovou šťávou, jelikož ovoce na vzduchu rychle hnědne. Pokrájené ovoce zalijeme vodou, aby bylo ponořené, přidáme šťávu ze dvou citronů (na 2 kg ovoce) nebo 2 lžičky krystalické kyseliny citronové a vaříme do změknutí.
Pak je již na nás, jestli si uděláme sladkou směs s kousky ovoce. V tom případě přidáme do rozvařeného ovoce cukr v množství 350 g na 1 kg ovoce a vaříme do rozpuštění. Chceme-li čiré želé, směs přecedíme a dále pracujeme už jenom se šťávou - vznikne výtečné želé čajové barvy a velmi pikantní voňavé chuti. Pokud rozvařené kdoule navíc rozmixujeme, vznikne buď hustá marmeláda, nebo (dáme-li méně cukru), výtečná dětská přesnídávka. Směs lijeme do horkých sklenic, pro jistotu můžeme ještě krátce sterilovat.
Kdoule lze pokrájet i na tenké plátky a v sušičce usušit při 40–50 °C. Plátky nejprve ale namočte do vody s citronovou šťávou, abyste zabránili hnědnutí.
Kdoule je báječná i pro využití v kosmetice – na pleť, šťáva z čerstvých kdoulí je výborná na potírání pleti, stahuje roztažené póry a vyhlazuje vrásky.
