Juka vláknitá může zdobit zahradu po celý rok

Znáte juku jen jako pokojovou a nenáročnou rostlinu? Existují druhy, které však snesou i mráz a lze je pěstovat celoročně venku na zahradě. Juky vytvářejí husté růžice přízemních listů, jež jsou pohledné díky namodralé barvě či panašování.

Juku mráz nespálí, tedy pouze tu mrazuvzdornou – u nás pěstuje například Yucca flaccida, známější je ale juka vláknitá (Yucca filamentosa), která se v našich zahradách pěstuje již více než 100 let. Tato juka netvoří kmínek, vytváří pouze přízemní růžici tuhých, na okrajích vláknitých listů, asi 40–70 cm dlouhých, zbarvených zeleně s nádechem do modra. Jsou však i kultivary s listy různě zbarvenými, například žlutě pruhovanými. Uprostřed růžice jsou pevné, vystoupavé mladé listy, starší listy na okrajích jsou poléhavé. Juka vláknitá vykvétá přibližně od druhé poloviny června. Květní stonky vyrůstají uprostřed listových růžic. Postupně vykvétá několik desítek krémově bílých, 3–6 cm velkých, vonících, zvonkovitých květů, celková výška květenství je kolem 100–180 cm. Po odkvětu celá růžice postupně odumře. Kolem ní se však vytvoří několik dceřiných růžic, které nakvétají přibližně až za 3–5 let.
 
Juka vláknitá snáší bez potíží mráz i více než –25°C a naše zimy přežívá bez úhony. Vyžaduje světlé stanoviště, nejlépe na plném slunci. Půda je ideální lehká, propustná, hlinitopísčitá, s velice dobrou drenáží, kde se nebude držet voda. Zálivka by měla být pouze mírná, rostlina vyžaduje spíše sušší prostředí. Trsy dceřiných růžic je možné rozdělit (nejlépe koncem srpna až v září) a juku tak namnožit.

V nádobách se dá dobře pěstovat Yucca aloifolia, která dorůstá do větší výšky a je možné ji seřezávat, jelikož vytváří snadno nové vrcholy. Odříznuté části, pokud je zapíchnete do mírně vlhkého substrátu, zakoření. Pěstování a péče je podobná jako o druhy, jež lze pěstovat venku. Na zimu rostlinu ale raději umístíme na suché a chladné místo.

"