Infekce horních cest dýchacích, dezinfekce ran, žaludeční problémy…
Jalovec obecný (Juniperus communis) působí navíc antibakteriálně, posiluje účinek antibiotik a v lehčích případech je dokáže i nahradit.
Jalovec čínský, viržinský či skalní (J. virginiana, J. chinensis, J. scopulorum) a jejich kultivary, jsou nejčastěji pěstované jalovce v našich zahradách. Místo trávníku na výsluní se dá pěstovat například poléhavá odrůda ‚Horizontalis‘, ‚Green Carpet‘, ‚Blue Chip‘, ‚Wiltonii‘, existuje i varieta se zlatými jehlicemi ‚Lime Glow‘. Štíhlou sloupcovitou formu má Hibernica‘ či ‚Skyrocket‘, které mohou dorůst do výšky čtyři až pět metrů.
Jalovcům vyhovují sušší propustné půdy na plném slunci, snesou půdu kyselou i alkalickou, s nízkým obsahem živin. Často je proto najdete na rašeliništích i na půdách na vápencích.
Pozor!, v přírodě je domácí druh jalovce obecného chráněný, pěstujete-li si ho však na zahradě, sbírat z něj můžete jak léčivé plody, takzvané jalovčinky, tak i jehličí nebo kůru. Jalovec je jehličnan s antimikrobiálními i antibiotickými účinky, ničí tedy také bakterie, viry, houby i další parazity (podobný účinek mají i další botanické druhy jalovců, a také jiné jehličnany jako túje, cedr či borovice). Plody - jalovčinky jsou prvním rokem zelené, teprve druhým, někdy dokonce až třetím, ztmavnou do modré barvy a získají typickou ojíněnou slupku, z keřů či stromů se setřásají.
V kuchyni se jalovec používá jako součást kořenicích směsí pro přípravu divočiny. Jako léčivku ho využívali už naši předkové, cenili si zejména jeho dezinfekční schopnosti, dokonce se jím vykuřovaly místnosti v době moru, silný odvar se používal třeba k dezinfekci porodnického vybavení či chirurgických nástrojů, ploch i rukou.
Jalovčinky obsahují silice, které jim propůjčují výrazné kořenité, pryskyřičně nasládlé aroma – patří sem zejména pinen, kafr, kadinen, terpinol, borneol a desítky jiných složitých látek, nasládlou chuť jim dodávají cukry – glukóza a fruktóza, dále obsahují oleje, hořčiny, pryskyřice, a dokonce i vitamin C a některé stopové prvky, největší podíl na antimikrobiálních účincích jalovce mají monoterpeny – hydrokarbony.
V léčitelství jsou využívány například pro podporu léčby kloubních onemocnění, jako je třeba dna, revma a artróza, nejčastěji ve formě lihové tinktury pro mazání kloubů nebo jako přísada do koupele. Další působení je diuretické, neboť pomáhají odvádět přebytečné tekutiny z těla, užívají se tedy při vodnatelnosti a pro detoxikaci organismu. Příznivý vliv mají též na zažívání, a to proti nadýmání a pro zlepšení trávení těžších jídel.
Jalovec však může dráždit ledviny, a proto je nutné se držet doporučeného dávkování a nepřekračovat denní dávku.
"
