I v zimě může být zahrada krásná a plná barev

Dokonce nejen barev, ale i vůní, plodů a květů.

Aby byla zahrada specifická i v zimě, vyžaduje to pečlivé plánování, konkrétní druhy a kultivary rostlin a perfektní znalost místních podmínek. Začít můžete fotkami zimní zahrady, které vám pomohou zorientovat se v detailech - třeba v tom, kam nejvíc svítí slunce, kde nejvíce namrzá, kde se nejvíce drží sníh a podobně.

Chybu neuděláte, pořídíte-li si do zahrady vilíny (Hamamelis), které kvetou již v průběhu ledna nádhernými květy oranžové, žluté a růžové barvy. Navíc skutečně nádherně voní. Jejich třásnité a zvlněné okvětní lístky vypadají jako malá „chobotnice“. 
S odstraněním svých modro-fialových květů nepospíchá perovskie lebedolistá (Perovskia atriplicifolia), jejíž prapůvodní domovinou je Pákistán, a snad proto nemá problém s mrazy do -30°C. Když má dobrou izolaci kořenů, může začít ze zastřihnutých větví obrážet klidně i v půlce prosince. 

Katalpa (Catalpa bignonioides) nepatří sice mezi stálezelené druhy stromů, ale na větvích ponechává zavěšené podlouhlé úzké tobolky, které v zimním povětří hezky chrastí. Podobné je to s ozdobnicemi čínskými (Miscanthus). Na zimu je nestříháme a vyvazujeme tak, aby nepromrzly. Ale i přesto zahradu v zimním období zdobí a za větru příjemně šumí. V tom vynikají i třtiny (Calmagrostis). Pokud vyberete správný kultivar/poddruh (například ostrokvětá, ostrolistá, rákosovitá), vytvoříte zajímavý prvek, který zdobí, i když je vlastně suchý. Podobné je to i s dochanem psárkovitým (Pennisetum alopecuroides), který zdobí svým seschlým květenstvím, to může nabídnout ale i klasické proso prutnaté (Panicum virgatum).

Stálezelenou dřevinou pocházející z čeledi Rosaceae – růžovité a rodu Pyracantha je hlohyně šarlatová, dorůstá do výšky kolem 3 m a vytváří vzpřímený keř. Má jednoduché, tuhé, tmavě zelené listy, které jsou na okrajích pilovité, ozdobné červené plody (drobné malvičky) neopadávají a zůstávají na dřevině přes zimu. Rostliny se dobře tvarují řezem, na půdy jsou nenáročné – jen musí být propustné a živné, stanoviště může být slunné i polostinné.
Malus sylvestris je latinské pojmenování pro jabloň lesní. Je dobrou volbou pro zahradníky, kteří chtějí vytvořit zahradu přátelskou k přírodě a k živočichům, kteří mají rádi její plody. Dorůstá výšky 10 m, má typicky šupinatou kůrou. Má malé, málo chutné, žluté ovoce, které je oblíbené zejména u lesní zvěře, ptáků i hmyzu a jež dodává barvu celé zahradě.
Drobné lila-růžovo-fialové kuličky má Callicarpa bodinieri, česky krásnoplodka. Na větvích mohou vytvářet jen pár kulatých perliček, ale u některých kultivarů jde doslova o celé hrozny, v kontrastu se sněhem je to nádhera.

Krásu zahradě dodají i nesestříhané trvalky - americké astry (Symphotricum). Barvu květů bohužel přes zimu neudrží, ale květy samotné ano. Podobně si počíná i sápa Russelova (Phlomis russeliana) nebo třapatky (Echinacea). I neostříhané hortenzie (Hydrangea) přinesou do zimní zahrady krásu.