Fazole ze semínka – jak na pěstování luskovin?

Fazole se do Evropy rozšířila v 16.–18. století z Ameriky. Z biologického hlediska se jedná o jednoleté i dvouleté rostliny, většinou samosprašné s hroznovitým květenstvím. Lusky jsou ve většině případech zelené či žluté a semena mají různou škálu barev i velikostí. Hned po hrachu se jedná o druhou nejpěstovanější luskovinu v Evropě, jejíž výsevní plochy bohužel neustále klesají.

Požadavky na zdárný růst i vývoj mají fazole poměrně vysoké – vzhledem k tomu, že se jedná o jednu z nejteplomilnějších plodin (i více než kukuřice a sója) a mráz už při -1 °C ji zničí. Z luskovin se jedná o nejvíce náročnou plodinu především na půdu, jelikož má v porovnání s ostatními méně rozvinutou kořenovou soustavu. Nejvíce fazolím vyhovují půdy propustné, spíše lehčí, bohatě zásobené vápníkem a humusem. Nevhodné jsou pak naopak půdy těžké a vlhké. pH půdy by mělo být neutrální, v rozmezí 7–7,5.

Výsev fazolí se provádí v termínu přibližně od 1.5. do 25.5. (i do konce června). Semínka se vysévají do hloubky 4–8 cm při teplotách půdy 8–10 °C. Klíčení je epigeické (=nadzemní). Z hlediska osevního sledu se nejčastěji zařazuje například po okopaninách (brambory). Rozestup mezi jednotlivými semeny by měl být cca 10 cm a vzdálenost mezi řádky přibližně 35–45 cm. V malovýrobě se často ukládají 3 semena do hnízd ve sponu 35x35 až 45x45. Lze ji využít též jako krycí plodinu – například pro kukuřici. Dobře roste při teplotách mezi 15–27 °C.

Význam luskovin je obecně opravdu velký, ale často neprávem opomíjený. Fazole je jedlá luštěnina s velmi vysokou nutriční hodnotou a vysokým obsahem bílkovin, které jsou vhodné pro člověka (obsahují 26–29 % dusíkatých látek). Zelené lusky jsou pak významným zdrojem karotenu a vitamínu C. Dále obsahují celou řadu ostatních vitamínů (především skupiny B), minerální látky (vápník, železo, fosfor, draslík, zinek, hořčík a jiné) a vlákninu. Mají nízký obsah tuku (1–1,5 %) s příznivým složením mastných kyselin (55–85 % nenasycených). Před konzumací je potřeba fazole máčet ve studené měkké vodě (nejlépe po celou noc) a pak si z nich jen stačí vyrobit pokrm dle vašich preferencí. Oproti hrášku nelze fazoli ani fazolové lusky konzumovat syrové, vždy je před jejich konzumací potřeba předešlá tepelná úprava, jelikož obsahují lektin Phytohaemagglutinin (PHA), který je jedovatý, ale tepelně labilní, takže lze odbourat vařením.

Fazole, stejně jako ostatní luskoviny či jeteloviny, mají oproti jiným plodinám jednu zvláštnost ve svém vývoji – tou je biologická fixace dusíku. Luskoviny se totiž vyznačují schopností žít v symbióze s hlízkovými bakteriemi, které poutají vzdušný dusík. Takto poutaný vzdušný dusík je pak případně k dispozici následným plodinám, které budete pěstovat na stejném pozemku.