Banánovník v květináči – pěstování
Banány jsou jednou z nejrozšířenějších tropických plodin. Původně pochází patrně z tropických a subtropických oblastí jihovýchodní a jižní Asie, postupem času se však rozšířily do všech teplých oblastí na světě. Jsou to rostliny větších rozměrů, takže v pokoji budou výraznou dominantou.
Kultivary vyšlechtěné pro pěstování v bytě dosahují v době plodnosti výšky 1–1,7 m. Ještě menší jsou některé okrasné druhy, které ale nemají plody vhodné ke konzumaci. Pravdou je, že v našich klimatických podmínkách vám vlastnoručně vypěstovaný banánovník asi velké sladké plody nepřinese, na druhou stranu se snadno může stát pýchou vašeho skleníku nebo okrasou velkých obytných prostor.
Banánovníky vyžadují propustnou půdu bohatou na živiny, vhodná je kompostová zemina, rašelina a písek v poměru 2:1:1. Prospívá jim pravidelné hnojení hnojivem pro zelené pokojové rostliny. Důležitá je také vydatná zálivka, díky velké ploše listů totiž odpařují velké množství vody. Ale pozor – oddenek je háklivý na dlouhodobější přemokření a mohl by začít uhnívat. Substrát rostliny je proto lepší udržovat stále mírně vlhký a zalévat v menších dávkách třeba 2x denně. Vhodné jsou také celoročně vyšší teploty, optimálně kolem 25 °C a dostatečně prohřátý substrát. Urychlí se tak růst, nastoupí brzy kvetení a vývoj a růst plodů. V suchých bytech rostlinám také prospěje rosení listů. V interiéru se květů dočkáte většinou později, než při pěstování na plantážích a v tropech či ve skleníku, asi za 2–4 roky.
Nejčastěji pěstované banánovníky v domácnostech jsou původem z Číny, ze skupiny Cavendish, zvláště pak odrůda Dwarf Cavendish, která dorůstá výšky pouze kolem 100–120 cm.
V tropických oblastech tvoří významnou část jídelníčku místních obyvatel zeleninové druhy a odrůdy, které se nazývají plantainy. Jejich plody jsou poměrně tuhé a mají vysoký obsah škrobu a vitaminů (hlavně vitamin A a C). Většinou se sklízejí před plnou zralostí a připravují se vařené či pečené, nebo se suší a poté melou na mouku.
