Artyčoky – proč a jak je pěstovat?
Již několik tisíciletí je oblíbenou zeleninou. Podával se jako pokrm už ve starověkém Egyptě. Od šestnáctého století je artyčok šlechtěn v jižních státech USA a ve Střední Americe. Svou domovinu má rostlina v celém Středomoří. Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) je silně se větvící rostlina s modrofialovými úbory květů, podobná bodláku.
Patří do čeledi hvězdicovitých. I mimo dobu květu má velmi dekorativní vzhled díky výrazným vykrajovaným listům stříbřitě zeleného zbarvení. Pěstuje se však hlavně pro sklizeň jedlých a chutných květních lůžek.
Artyčoky vysévejte v březnu do truhlíků (nebo pařeniště), na konečné stanoviště je vysazujte po zmrzlých. Rostliny sázejte s rozestupem asi 1 metru. Artyčok kvete v červenci a srpnu. Vyžadují chráněnou, slunečnou a výhřevnou polohu s lehkou, výživnou a propustnou půdu. Pěstovat je lze v teplejších oblastech, kde teplota neklesne pod 10 °C. Mladé úbory květů sklízejte před rozkvětem. V zimě rostlinám zakryjte kořeny vzdušnou izolační vrstvou (například obložením smrkovým chvojím nebo nastýlkou z listí a slámy).
Artyčok obsahuje řadu prospěšných látek – inulin (látka důležitá pro diabetiky), vitamíny A, B, flavonoidy, draslík, vápník, železo, hořčiny, tanin organické kyseliny, soli a jiné prospěšné látky. Má nízký obsah sodíku. Listy obsahují látku cynarin, která stimuluje tvorbu a vylučování žluči. Toho se využívá při léčbě poruch trávení, při zánětech žlučníku a chorobách ledvin. V Itálii se z něj vyrábí likér Cynar. Je prospěšný při detoxikaci organismu a zlepšuje látkovou výměnu. Může pomoci i při léčbě ekzémů. Jeden artyčok má přibližně 25 kalorií. Své místo si tedy najde v každém dietním jídelníčku, kde z něj lze ve vhodné úpravě udělat i velmi chutný pokrm.
Jako zelenina se používají vařená zelená květní lůžka a masité části spodních listenů, která mají typickou hořko-sladkou chuť.
